V literatuře lze o něm též mnohdy informace najít pod označením tygří mlok. I když co sám znám z běžné praxe, mnohdy lidé ani nevědí, že ten obojživelník, kterého chovají ve svém akváriu je vlastně ještě pouhým pulcem. Teď již víte, že se jedná o obojživelníka - Amphibia z řádu Caudata, tedy ocasatých obojživelníků. Ještě přesněji Urodila či Urodelomorpha, což lze přeložit jako mloci. I přesto bývají někdy veřejností označovány za ještěrky, krokodýlky nebo vzhledově podobné zvíře. Samotné jméno „Axolotl“ pochází z aztéckého jazyka „Nahusto“. V mytologickém překladu bývá Axolotl spojován se jménem boha znetvoření a smrti „Xolotl“. Nejběžnější přijatý překlad zní „Pes lovící ve vodě“. Tento překlad vzniká ze spojení dvou slov. Z „atl“, což značí vodu, a „xolotl“, který znamená psa.

Pokud byste chtěli tohoto tvora spatřit ve volné přírodě, museli byste se vydat až za velkou louži. Původní divoký prapředek vašeho zvířátka totiž pochází z jednoho ze dvou sladkovodních jezer ve státě Mexiko. Názvy těchto jezer pocházejí taktéž z aztéckého jazky. Jsou jimi Lago de Chalco a Lago de Xochomilco. V dnešní době jsou obě jezera propojena kanály, což vedlo ke kompletnímu odvodnění jezera Chalco, které se tak stalo pouhou nížinou a ztratilo se v propadlišti dějin. V okolí druhého jezera Lago de Xochomilco se nachází mnoho velkých měst, které svými odpady jezera zamořují a znečišťují vodu. Nejznámějši je město Mexiko City, právě proto se axolotl ve volné přírodě, v původní domovině stal již dávno kriticky ohroženým druhem. Občas se objevují i projekty, jejiž smyslem je rozmnožit axolotli v zajetí a navrátit je zpět do volné přírody a zvýšit tak počet jedinců ve volné přirodě. Nejznámějším z nich je asi mezinárodní projekt "Aztékové a axolotl". Cílem projektu je na břehu jezera vybudovat chovná stanice a informační středisko, ve kterém pod mottem "Forever young", což lze přeložit jako "Navždy mlád", budou návštěvníci seznameni s životem axolotlů i s nejnovějšími výsledky z výzkumu tohoto ocasatého obojživelníka. Problémem záchraných projektů bývá degenerace laboratorně křížených navzájem příbuzných jedinců, kdy se často líhnou i bílí axolotli, což není přírodní přirozená forma. Bílý jedinec díky svému nápadnému zbarvení nemůže být vypouštěna do volné přírody, neboť by jen stěží dokázal ulovit dostatek potravy, uniknout nepřátelům a plodil by zas potomstvo bíle zbarvené. Navzdory jeho ohrožení ve volné přírodě se ale poměrně snadno odchovává laboratorně, a proto jsou i tendence vyškrtnou axolotla ze seznamu ohrožených druhů, protože v umělých podmínkách je po celém světě chováno mnoho jedinců. Doufám si dokonce tvrdit, že je takto chováno více jedinců, než jich je ve volné přírodě.

Axolotl má tak trochu groteskní vzhled, což ostatně můžete vidět na fotografiích. Ve stádiu pulce na fotografiích uvidíte hlavu, na které jsou oči, dva otvory pro nádech vzdušného kyslíku, tlama. Dále keříčkovité žábry, tělo, ocas s kožním lemem, dva páry končetin, kloaku. Na předních končetinách má 4 prsty, na zadních jich má 5. Nekdy ale mohou být srostlé v jednu jakousi blánu a neoddělené. Může se vám zdát, že na končetinách má prsty zakončené černými drápky. Není tomu tak, pokud má černé konečky prstů, znamená, že vás axolotlík je připraven k rozmnožování. Dospělý jedinec po metamorfóze již nemá na hřbetě kožním lem, který není ani po celé délce ocasu a také žábry se po metamorfóze vytratí.

Plně vyvinutá larva nebo již dospělý jedinec obvykle měří okolo 35 cm, což je počítáno i s ocasem. Pokud živočich nemá dostatek prostoru a vhodné podmínky samozřejmě do takové velikosti nedoroste a bývá menší, tedy zakrní. I ze zakrnělých jedinců lze potom při vhodných podmínkách odchovat zdravé a přirozeně veliké potomstvo.

Prozatím se mi nepodařilo z důvěryhodného zdroje vypátrat, kolika let se axolotl dožívá. V jedné televizní reportáži jsem slyšel (dost možná, že už není v přístupná), že obvykle v laboratorních podmínkách žijí asi 10 let. Tento údaj mi připadá krapet podhodnocený. Osobně mám jedince staré asi 8 let a protože jiní ocasatí obojživelníci se bežně dožívají i přes 20 let, troufám si tvrdit, že u axolotlů to bude obdobné a budou schopni se dožít i 25 let. Přitom celý svůj život mohou žít ve stádiu pulce a nemusí vůbec dospět.

Axolotl je studenokrevný masožravý živočich. Tyto dvě základní charakteristiky zásadně ovlivňují celkovou morfologii jeho těla. Tělesné orgány jsou uzpůsobeny přijmu živočišné potravy. Tlama je značně široká a veliká, což slouží k rychlému a celkovému uchvácení kořisti............. Chvilinku strpení, jistě brzy dopíši, děkuji.

Samice – Má robusnější tvar těla, je více zavalitá, její kloaka není zduřelá ale spíše malá, ocas mívá kratší a konce prstních článků nemá černé, což ale u přírodně zbarveného jedince nepoznáte.

Samec – Má štíhlejší tvar těla, delší ocas. V době rozmnožování výrazně zduřelou a nateklou kloaku, koncové části prstů černé.

Díky laboratorním pokusům lze v dnešní době sehnat axolotly s různou barevnou kresbou a též s různými odstíny barev. Původní přírodní barva je spíše šedivě hnědá. Díky genetickému šlechtěni recesivních a dominantních alel určujících zbarvení se v průběhu let podařilo vyšlechtit následující formy, se kterými se můžete setkat u axolotla v larválním stádiu. Vzhled dospělého se totiž mírně odlišuje od vzhledu před metamorfózou a já předpokládám, že váš chovanec ještě není dospělcem, ale ve stádiu pulce.

V žádném případě nezáleží, zda váš axolotlík je samec nebo samička. To jeho zbarvení neovlivňuje, ale může se stát, že z původně zlatého se postupem času stane bílý s černýma očima. Vybarvení mírně ovlivňuje i prostředí. Třeba světlé nebo tmavé dno, kdy ve světlém akváriu bude mít mlok světlejší barvu a v tmavším barvu více tmavou. Také předkládaná živá potrava, například patentky mohou díky svému vitaminovému složení měnit odstín barvy kůže vašeho zvířátka. Samotné tření může být také příčinou výraznějšího zbarvení.

Přeměna nedospělých jedinců v dospělé se v odborné terminologii nazývá neotenie. Chtěl bych ale upozornit, že tím u axolotlů není myšlena pohlavní dospělost, protože pohlavně dospěje váš axolotl i v larvalním stádiu. Jedná se o přeměnu,kdy vlivem hormonů se pulec změní na dospělého jedince a výrazně změní svou anatomii. K metamorfóze ale obvykle přirozeně nedochází, protože axolotli nemají dostatek přirozených hormonů, které by se tvořili v jejich žlázách s vnitřní(endogení) sekrecí. Lze ale uměle bud imitací přirozených podmínek nebo přidáním potřebných hormonů do potravy nebo je aplikvoat injekčním způsobem a pak již nic axíkovi nebraní v tom, aby dospěl. Obvykle se takto podávají výtažky ze štítné žlázy skotu. Právě toto bylo oběktem zájmu vědců, kteří aby poznali mechanismus dospívání podrobovali axolotli laboratroním pokusům, což mělo za následek jeho rozšíření po téměř celém světě a následnou velikou akvaristickou a teraristickou oblibenost pro chov.